Ráno se probouzím u Elišky na bytě totálně natěšenej na následující dny- čeká nás UK TRIP. Rychlá snídaně, kontrola lístků na vlak v mobilní aplikaci u který nevíme, jak funguje a poslední poměřování, kdo má těžší batoh a kdo si líp zabalil. Sedáme do metra, který nás zaveze na vlak a vesele vymejšlíme, co všechno budem vyvádět a co se posere. No první průser nastal dřív, než jsem čekal. Přestupujeme na jinou linku metra, Eliška si není jistá, jestli je to naše metro, tak říkam „JDEME“. Nastoupím, otočím se a vidim Elišku za zavřenými dveřmi, která mi udiveně mává.
Na další zastávce jsem přestoupil k Elišce a smáli sme se až do Eustonu. Další sranda nastala, když jsme se snažili dostat do vlaku, ke kterému tě pouští turniket na vlakový lístky. Ou naše lístky sou u Elišky v mobilu. Co teď? Až u turniketu jsme okoukali, že stačí nascanovat QR kód kterej Elišce otevřel, ta musela otevřít další lístek, podat mi telefon a já se ho snažil nascanovat. Samozřejmě mi to nešlo (já a technologie…) a zachránila mě až obsluha, která mi otevřela ve chvíli, kdy se na mě celá fronta už nepříjemně tlačila. Nasedáme do vlaku směr národní park Peek District . Proti nám celou cestu týpek popotahuje nosem a paninka vedle něj nasadila na celou cestu klasický bitch face. Mě je to celkem jedno, protože se mi dělá celkem blbě z toho, že sedím proti směru jízdy a vlak se v zatáčkách brutálně naklání, abychom tam byli co nejrychleji. Kecáme s Eliškou aby mi nebylo blbě, ta kontroluje wifi – £5 za 30 minut? Ne díky.
Klasicky se ptám „Už tam budem?“ Eliška kontroluje mapu, zhrozí se a říká „kdyť jedeme na jih.“ Pak nám došlo, že měla otočenou mapu díky našim místům, takže následoval další výtlem. Přijeli jsme do města Macclesfield, který jsme stihli projít křížem krážem, než jsme se mohli ubytovat. Na oběd jsme zašli vyzkoušet masové koláče. Eliška si dala koláč s kuřecím masem a houbami. Já jsem zvolil hovězí s modrým sýrem. Díky tomu, že Britové nejsou zvyklý moc kořenit, natož solit, nám to připomínalo „UHO“ v suchý housce, ale nebylo to vůbec špatný a stačilo nám to. To jsme ale nevěděli, co nás čeká v pensionu. Objednali jsme si pokoj s dvěma postelemi a dostali jsme dá se říct luxusní byt se vším všudy. Mnohem lepší, než v čem bydlíme a s výhledem na město, za kterým se rýsovaly první kopce národního parku Peek District. S totálně nejlepší náladou sedáme do autobusu, kterej nás veze do města v srdci národního parku a s otevřenou pusou koukáme kolem sebe. Všude kolem nás je kopec, za kopcem, který jsou rozdělený zídkami z volně poskládaných kamenů, kde se pasou chodící stejky a svetry. Kopce se po čase mění v nekonečnou vlnu a místo krásně zelený trávy je všude šedo-hnědo. Uprostřed Země Nikoho, jak jsme území pojmenovali, míjíme krčmu s názvem Cats and Fidles, protože lepší jméno v zoufalství, uprostřed ničeho opravdu nevymyslíš. (Video z našeho apartmánu na konci článku.)
Příroda se zase mění do krás a nádher a už máme na dosah město, které se táhne údolím až na okolní kopce. Říkám si, že ušetříme čas a výšlap do kopce, když nepojedeme až do centra a zkusíme jak funguje autobusové tlačítko stop – na punk mačkám tlačítko STOP. Řidič ještě víc na punk okamžitě zastavuje, což nečekáme a vystupujeme napůl neoblečený a desetkrát kontrolujeme, jestli máme všechno. Když jsme přijížděli, viděl jsem v dáli na kopci nějakou rozhlednu, kterou jsme nakonec zvolili jako cíl dnešní cesty. Jdeme na přímo, přelejzáme zídky z kamenů a ostnáče a seznamujeme se s prvníma ovcemi, které před námi utíkají.
Už v půlce kopce je parádní výhled do okolí a tak zastavujeme, fotíme, svačíme… Po cestě skrz minové pole – bullshits & sheepshits se dostáváme na dohled k rozhledně, od který nás dělí skály s parádním výhledem (kde zase stavíme, fotíme, svačíme…) a krávy. Nakonec docházíme k turisty obležený Solomon temple rozhledně, ze který je parádní výhled. Eliška fotí okolí a já fotím hovna – klasika.
Máme ještě dost času a tak se jdeme projít kolem skal, které jsme míjely během příchodu. Pohladil jsem si krávu, což bylo jediný zvíře, který se nechalo. Po cestě narážíme na strom, na kterej lidi navěšeli hodně moc blbostí. Přidáváme se a vracíme se stejnou cestou na bus. „Doma“ se ještě motivujeme novou epizodou Trabantem napříč kontinenty a usínáme.
