Londýn naštěstí nebyl zasekanej, takže přijíždíme načas (Překročil sem časový pásmo, což je pro mě taky novinka a jetlag je pro mě strašnej do teďka! Docela jsem se podivil, že mobil změnil sám čas.) Vystupuji z busu a už na mě mává Eliška, která spěchá do pràce. Takže se vítáme a hned běžíme na metro.
Fšude Frmol , ale máme to jednodušší díky Oyster kartě, kterou nabíjíme, poprvé pípám…ehm, nepípám.. tak teda až napodruhé! Valíme metrem, pak Overgroundem, což je vlak, co vypadá jako metro, ale jezdí na povrchu. Házim si věci k Elišce do práce a vyrážím na autobus. Jo! Ten slavnej červenej, dvoupatrovej autobus – DOUBLE DECKER. Hádej kam sem si sedl?
Přesně tak. Nahoru nad řidiče. Vyzvedl sem si klíče od bytu a v krámku, kterejch tam bylo trilion kupuji nabíječku na mobil, protože Angláni mají divný díry. Taky nějaký ovoce, protože toho tu mají mraky, co sem nikdy neměl. Nevím co to bylo, ale chutnalo to jako jablko-brambora. Celkem to šlo. Vrátil sem se zpátky pro věci, poděkoval, rozloučil se a dalším busem jsem se dostal do mého nového domova. Vešel jsem dovnitř, abych zjistil, že bydlím se samejma černochama (#noracism) a jedním Portugalcem. Jména si nepamatuju, ale pojmenoval sem si je takto: Portugalec (protože je Portugalec a jeho jméno se vyslovuje, jako když lovíš chrchle v krku), Nice guy (protože mi to tu ukázal a je nejhodnější), Kněz (protože je kněz) a Cool (protože je tak zhulenej, že sem od něj neslyšel nic jinyho, než „You are cool.“)
V pokoji byl dost bordel, tak sem ho vygruntoval a nastěhoval se. Vysral sem se (nevyrostl, ani nezčernal, takže to byly kecy) a díky jetlagu sem odpadl. Další den jedu za Eliškou a jdeme běhat do suprovýho parku. Pro mě je to novinka, ale nakonec to bylo lepší než jsem si myslel. Proběhali a prošli jsme 6 kiláků přírodou, což mi dodalo dost energie. Šli sme k Elišce domů, abych si to tam prohlídl. Najedl sem se (děkuju!), obvolal sem úřady, jakože tady mě máte a co s tim uděláte? Další část dne sem strávil v nákupním centru, kde sem nakoupil z jedný poloviny co jsem potřeboval a druhá půlka obsahovala věci co jsem tam prostě nemohl nechat, protože sem je nikdy neviděl a musel sem je prostě zkusit. Bylo toho tolik, že sem to málem nedostal domů a že mam teď v pokoji víc jídla jak pokoje (Luky je šťastný!). Ke konci dne jsem si jel projet okolí.
PS. Při psaní článku jsem zkoušel Bitsa Wispa. Je to jako Aero čokoláda, akorát je rozkostičkovaná. Doporučuju!!!