Po tom co sem se 193959 rozmýšlel, jestli letět, nebo jet, jsem se v pondělí rozmyslel, že teda pojedu, abych pak s bagáží nemusel přes celej Landn. K večeru balím věci a sem spokojenej, že beru jenom krosnu a obyč bágl. Úterý ráno rychle stříhám poslední video z kartáčů a rychle odpojuju pc a balím proti prachu k sobě do pokoje. Stihl sem to jen tak tak. Rychle do sebe nahážu kančí guláš od maminky , beru bágly a letím na vlak. Samozřejmě, že mi vlak nestaví u nás, takže musím do města. Hodinu čekám v Sokolově a pak studentem směr Přaha. Ještě jsme nevyjeli ze Sokolova a je mi blbě, už mě to nebaví a už tam budeme? Všichni píšou o 106 a přišel mi dopis ze Švédska, teda jen jeho fotka! Cesta celkem utíká. V Praze na mě čekala Anička, která celou dobu byla myšlenkama v Londýně, zářili jí oči a chrlila na mě informace co a jak a kam hrozně moc musím. Nakonec mi dává Ojsterkartu(na MHD), která mi tu teď pomáhá jak svině. Fotí poslední fotku.
Mizí v dáli a začíná cesta do Londýna. Sotva se rozjedeme, paní cestovatelka, sedící přede mnou si sklopí sedačku a hrozně smrdí. Po 5ti minutách se navoní, což má za následek, že tam smrdí ona a voňavka, který tam vystříkala půlku. Po chvilce si na to zvykám, zapínám WIFI a snažím se všem odpovídat na miliony otázek. Ještě jednou čtu dopis ze Švédska a sem rád, že mi není špatně. První zastávka. COŽE? My máme přestávky? Pecka! Vybíhám šťastnej z busu a říkám si, že zastávky jsou na cestování to nejlepší. Už tam budeme?
Po chvilce projíždíme Německý hranice a vypadává net. Pouštím film a pak se snažím usnout. Spím tak 2 hodiny přerušovaně, což je na mě úspěch. O pár set kilometrů se bus zastavuje na Francouzských hranicích. Celník se na mě pěkně mračí a 10 krát kontroluje pas a mě. Možná za to může moje číro, možná by radši dokola a dokola kontroloval stevardku, co šla prede mnou.
Jsme u Eurotunelu. Ten přece vede pod mořem ne? Chci vidět moře! Kde je? Prej smůlina. Tak hold někdy jindy. Další novinka, když sem si myslel, že Eurotunel je jak Blanka jenom větší a třeba i pro vlaky. Špatně Luky. Čekáme až na nás přijde řada, protože cesta je tam kyvadlová a pak na férovku vjíždíme autobusem do vlaku. Celkem mě tam chytá klaustrofobie, ale za půl hoďky jsme venku a na mě mrká první a asi jedinej královskej kopec.
