Je to tu, poslední epizoda. Ale nevěš hlavu, ještě si pořádně užijeme. Koukneme se víc na západ, kde se naučim surfovat a dáme si nejzajímavější lezení celýho výletu. Užij si tenhle poslední dílek skládačky a rád tě tu přivítám u dalších dobrodružství.
DEN 43 – SAN SEBASTIÁN
San Sebastián, konečně. Od Leny jsem slyšel, že o tomhle městě všichni mluví, tak se na to jdem mrknout. Město je samo o sobě mixem všeho možnýho. Nový a vysoký budovy, zeleň, pláže, moře a mnoho dalšího. Musíme nakoupit nějaký věci, ale vůbec je tu nemůžeme najít. Pak jsem dostal hlad a Lena začala mluvit o tom, jak skvělý je lokální jídlo a jak vyhlášený jsou tu restaurace. Tak jsme jednu vybrali a začalo to… Už jsme si zvykly na místní “no englese” a že “vegetarian” znamená „Rybu určitě jíš, viď?„, ale tahle zkušenost byla špatná už od začátku. Hned, jak jsme vešli, bylo jasný, že nás tu nechtěj. Nedokázali pochopit, že já chci obědový menu a Lena jenom hlavní chod, takže jsme skončili s dvojím nášupem. Navíc Lena si objednala rybu a dostala maso z hambáče s volským okem. Paráda. Já jsem na druhou stanu vybíral totálně namátkou, protože kromě kuřete jsem nedokázal přeložit nic. No a tak mi donesly vařený dršťky v paprikový omáčce. Ňam. Každý jídlo nám pokaždý naservírovali tomu druhýmu a pod tlakem servírky jsme si museli objednat pití, který jsme nechtěli. Takže nakonec zážitek docela nahovno. Což bylo ale poprvé, takže jsem spokojenej s touhle skvělou statistikou. Dušičky jsme si zahojili skvělou zmrzkou a pokračovali v prozkoumávání a přesouváníse na další přespávací místo.
DEN 44 – ZARAUTZ
Zarautz je světoznámě vyhlášenej surfařskej ráj. Lena musí dalších 5 dnů makat a taky vypadá, že další dny bude pršet. Nikdy v životě jsem nesurfoval,(Vlastně ani pořádně neplaval v móři.) takže kdy jindy, než teď? Sleduju moře a vlny mi připadaj fakt velký, což mě dost znervózňuje. Pláž vypadá bezvadně a můj dnešní úkol je najít si školu. Na netu jsem si našel suprovou nabídku 3 dny – 100€. Škola se jsmenovala North něco a byla hodně dobře hodnocená na Trip Advisoru. (Kterej sice nepoužívam, ale díky tomu mi bylo jasný, že je najdu jednoduše, protože stačí najít Trip Advisor samolepku ve výloze.) (Pro maminku: Trip Advisor je aplikace, kde si lidi doporučujou dobrý restaurace, památky apod v cizích zemích.) A tak si to vykračuju po pláži, dokud nejsem skoro na druhým konci a co to nevidím? “Noor surf school”. „No nezní to úplně přesně, mam to zkusit, nebo jít o kus dál?“ říkam si, ale pak zahlídnu Trip Advisor samolepku a tak jdu rovnou dovnitř. Holčina vevnitř mluví anglicky. První výhra. Ale ceny za surfování se určujou podle toho, kolik lidí se přihlásí do skupiny a 2 holky maj jednu hodinu zejtra, takže bys mohl bla bla bla. Tak se znovu ptám na 3 dny – 100€, který jsem si vygooglil a tak je chci a ona neví… „Jsi si jistej, že jsi ve správný škole?“ ptá se mě. „Myslim si, že jo.“ Sice z toho nejsem nadšenej, ale beru její nabídku. Dávam jí moje telefonní číslo, ať mi dá vědět, jestli se můžu připojit k holkám. Vylejzam ze školy a pokračuju prozkoumávání pláže. Doslova o 2 budovy dál a za jedním rohem vidím “North Shore Surfschool”. *facepalm* Jop, to je ono. Jdu dovnitř a samozřejmě, že mají 3 dny – 100€, což je zatraceně dobrá cena. A tak jsem tam rovnou zaplatil a šel s omluvenkou do předchozí školy, zrušit, co jsem domluvil. Aspoň to už mám za sebou. Moje první lekce surfování je zítra ráno a já můžu strávit zbytek dne šlapáníčkem po pobřeží, čtením a odpočinkem na pláži, při sledování skejťáků, co drtí místní bazén a surferů, co jezdí neskutečný vlny. Nakonec jsem si šel zaplavat, abych zjistil, že voda je tu fakt mělká, takže ty velký vlny zas tak velký nejsou, což mě dost uklidnilo a připravilo na zejtřek.
DEN 45 – JSEM VE HŘE
První lekce surfování. Díky všem prknovejm a balančním sportům, co dělám, nemám obavy o ovládání prkna. Z čeho ale obavy mám, je moře, takže doufam, že mě instruktor nenechá utopit. Jelikož v Česku se narodíš nejdál od moře, jak jen to jde a většina mojeho cestovního života byla ve studenejch zemích, tak nevím, jak tahle velká, modrá věc funguje a mam z ní fakt respekt. (+ když spíme na pobřeží, tak mi šplouchání vln, připomíná zvuk padající laviny, takže mě to opravdu nenechává chladným. Na druhou stranu jsem taky dost hluchej, takže to většinou neni tak hrozný. hehe)
Tak jdeme na to. Jelikož mi nikdo nevysvětlil nic o neoprenu, tak dostat se do něj, je pro mě raketová věda. (A to jsem ještě netušil, jak těžký bude, se z něj dostat…) Začali jsme s trochou teorie, pokračovali asi tak milionem mejch otázek, dokud nepřišla věta „Dem do vody.“ Dokázal jsem se postavit na mojí úplně první vlně. (Tak to sem fakt nečekal.) Pak sem se samozřejmě trilionkrát rozsekal, dokud jsem se do toho trochu nedostal. Pro dnešek jsme zůstali v bílý vodě a navíc jsem po lekci mohl zůstat, jak dlouho jsem chtěl a tak jsem si to padání asi o hoďku protáhl, dokud mi magie oceánu nepřestala posílat dobrý vlny. Jsem tak nadšenej! a odedneška navždy budu moře sledovat úplně jinejma očima stejně, jako skály po tom, co poprvý nějakou vylezeš. Všem, kterých se to týká: „JSEM VE HŘE!„
Při vracení vybavení jsem si naplánoval další lekci na zejtřejší ráno. Z čeho jsem byl ale nejvíc vystřelenej, byla první, pravá, TEPLÁ sprcha od začátku našeho výletu! Popravdě na mě byla moc horká, takže jsem si jí vlastně neužil tolik, jak jsem očekával. LeL
A byl jsem zase svobodný, tak jsem se šel najíst a sledovat ostatní surfery, abych se na zejtra mohl naučit, co nejvíc. Jelikož Lena ještě pracovala, prošel jsem se do dalšího města Getaria, kde jsem potkal polskýho vandráka, co cestuje posledních 10 let. Bylo fakt hustý pokecat s někým takovým. Super den!
DEN 46, 47 – JEŠTĚ VÍC SURFOVÁNÍ
Při druhý lekci surfování jsme se už podívali na opravdový vlny. Mořská magie nám tentokrát moc nepřála, takže se nakonec víc čekalo, jak surfovalo. To čekání znamená, že sedíš na kymácejícím se prkně a koukáš na horizont, kde vyhlížíš tu pravou vlnu. (Na tohle jsem uplně slepej, takže to většinou dopadá, že pádluju v moment, kdy všichni ještě sedí a když zjistim, že z toho nic nebude, přijdou ty dobrý vlny, který mě semelou a já se přes ně musim dostávat zpátky na počáteční pozici.) No, neříkal jsem ti, že ještě nejsem s mořem kamarád? Ze všeho toho kejvání a vyčkávání se mi udělalo blbě, takže jsem to dneska musel zabalit o něco dřív. Dost mě to mrzí, ale hold se musím smířit s tím, že žaludek je nejslabější část mýho těla… Když jsem to rozdejchal, šel jsem si koupit Kinedryl, ať jsem na další lekci dobrej.
Další den sem byl dobrej, ale bylo ještě míň vln než včera, takže mi nebylo blbě, ale zase jsem cejtil, že jsem toho moc neudělal.
DEN 48 – JEŠTĚ VÍC VÍC SURFOVÁNÍ A TENTOKRÁT S LENOU
Lena konečně nemusí pracovat. Juchůůů! Hned ráno půjčujeme prkna a jdeme spolu jezdit poprvý na vodě. Dneska vlny docela chodí, ale zato nejsou vůbec jednoduchý. Chvilku jsme byli v bílý vodě a pak šli na věc. Párkrát sme něco sjeli, ale většinu času sme dostávali totální diktát a po dnešku vím moc dobře, jak se cejtí prádlo v pračce. 😀 Po 2 hodinách jsme byli totálně KO, takže to balíme a Lena si mohla užít její první teplou sprchu tohohle výletu. Po O se přesouváme na další surfovej spot „Playa de Laga„. Je tam taky obří 120m vysoká skála na lezení „Ogoñoko begiratokia„. Tohle místo se leze shora a tentokrát jsme to hecli. Užili jsme si dechberoucí výhled a pěkně se spálili.
KONEC
Tyhle dny strávený venku na sluníčku (Hlavně ten poslední.) mě totálně sundaly. Další 3 dny jsem strávil v posteli a bylo mi strašně blbě. Lena mezitím pracovala, takže jsme se úplně odřízli od cestovací reality. Náš čas je ukonce. Dali jsme si 18+ hodinovou cestu přes Francii zpátky do Německa k Leny rodině, kde nás čekalo další dobrodružsvtí, který tu už sdílet nebudu. KONEC
Děkuju ti, že jsi se přidal/a k jednomu z nejsilnějších mýho života. Doufám, že jsi měl/a taky tak skvělý léto, takže až se uvidíme, můžeme si vyměnit příběhy. Měj se skvěle a hlavně: #STAY AWESOME