V druhém dílu našeho výletu budeme chodit a lézt mnohem dřív, než řídit. Tak si obuj svoje oblíbený boty, nahoď bágl a užij si naší cestu z Muzzerone skrz Cinque Terre až do Finale Ligure.
DAY 11 – MUZZERONE – ZÁKLADNÍ TÁBOR
Celej den prší a my si to frčíme přes hory směrem do La Spezia. Mam strašnou, ale strašnou chuť na zmrzku, ale té se mi nedostává, protože nikde žádná není a když je, tak je zavřeno. Z úzkejch serpentýn, (pro změnu) není blbě jenom mně, ale tentokrát i Leně. Zastavujem proto v malejch potravinách, kde z hladu nakupujem všechno, co vidíme. Jen, co vylezeme z obchodu, se strhne šílená bouřka. Sladkosti snězeny, je na čase vyrazit nečasem. Ani po přejetí několika hor, déšť nepřestává, když tu najednou je tunel, ve kterém ani jeden z nás nečekal, co najdem na druhý straně. Doteď byla krajina velice podobná tomu, co jsem znal moc dobře z Česka, nebo Rakouska. Hlavně teď, když je na vrcholcích hor ještě sníh. To co přišlo po projetí tunelem jsme opravdu nečekali. Sluníčko, palmy, moře, La Spezia a ráj. Pořád nevíme, kde spát, ale město na nás vypadá moc rušně a tak volíme místo hned vedle světoznámý lezecký stěny Muzzerone. Jedeme proto tedy do malýho města La Gracia, kde se procházíme přístavem a dáváme si něco dobrýho na kymácejícím se mole. (Radši jsem tam nevysedával moc dlouho.) A popojeli jsme dál nahoru až na horu po křivolaký, prašný cestě. Nad náma bydlí vojáci v pevnosti a pod náma parkujou výletní lodě. Máme nádhernej výhled, klid a místo, kde lézt. Není víc, co si momentálně přát. Obhlídli jsme 3 stěny, kam půjdem příště lézt, pokecali jsme s lokálama, zamávali vojákům a unaveni jsme padli do postele.
DAY 12 – MĚL BYS CHODIT
Dneska se hned od rána cejtim fakt na hovno. Nemam sílu na nic, natož se vyhrabat z postele. I tak je někdy nejlepší prostě nasadit boty a „měl bys chodit, měl bys chodit…“ Lena si naplánovala cestu na pláž. (Ke který jí dělí dost vejškovejch metrů.) Já jsem neplánoval nic a jal se prozkoumat okolí. Všude je něco zajímavýho a každou chvilku kolem cesty něco šustí, to když se ještěrky, vyhřívajícíse na udusaný cestě, utíkají schovat před mým dupáním bot, co vydrží všechno. Všude jsou tak nádherný výhledy (hlavně na moře) z nekonečnýho útesu. Nakonec mě cesta zavedla do Porto Venere kde jsem zkouknul Castello Doria s nádherným pruhovaným kostelem, kterej stojí poblíž. Taky jsem zjistil, že tu začíná vícedenní pobřežní cesta a ta prochází naším kempem. Tak jsem se vydal kousek po ní, dokud jsem nenašel nejhezčí výhled a super místo na čtení. Jsem šťastnej, že jsem zvládl tenhle nešťastnej den.
DAY 13 – LOZENÍ
Je čas jít lézt a to je přesně to, co jsme celej den dělali. Je to tu fakt hustý!
DAY 14 – CINQUE TERRE HIKE #1
Ráno začínáme prozměnu lezením, tentokrát na hlavní zdi a musim ti něco říct, je to ještě lepší. (hihi) Pamatuješ o tý pobřežní cestě, co jsem našel předevčírem? Tak to je přesně, co jsme dělali „po O„. Dneska jsme došli k Santuario di Nostra Signora di Montenero, kde jsme pověsili hamaky poblíž kostela s výhledem na Cinque Terre. Když jsme na lavičce sledovali západ slunce, zrovna přijel starší pár na jednokolejce. Pomohli jsme jim s bednama do jejich letní chaty z předělanýho bunkru. Skvělej nápad (mají chládek) s ještě lepším výhledem. Měsíc září, jak magor a tak můžu pozorovat netopýry, kterých je tu požehnaně. Dlouho jsme se neviděli, kamarádi. Pro Lenu je to první noc v Hamace, tak doboru, ať jí nevzbudíme.
DAY 15 – CINQUE TERRE HIKE #2
Cinque Terre (5 vesnic) začínáme samozřejmě v první Riomaggiore. Hned z rána scházíme asi tak milion schodů. Koupili jsme si panini ke snídani a snědli to s nejlepším výhledem na přístav. Plni očekávání dojdeme ke vchodu na oficiální pobřežní stezku. Je to divný, že si nikde nemůžeme koupit vstupenku (Kterou si stejně koupit nechceme.) dokud jsme nenašli tu obří bránu, která nám vysětlila, že je cesta zavřená až do třetí vesnice. Co teď, přelezem to, nebo půjdem hřebenovkou? A tak kecáme a kecáme, až je to i mně blbý. Kámen, nůžky, papír rozhoduje pro hřebenovku. Něco ti povim, tady vůbec neznají serpentiny. Přímá cesta na kopec, mezi vinicema, s trilionem shodů, to je oč tu běží. (Spíš se zadejchaně plazíme.) Je vedro a daří se nám překonat 400m kopec. První věc, co vidím v druhý vesnici Manarolaje gelateria. Volba je jasná Stracciatella. Poprvý v životě vidím citrony na stromech a že jich tu mají. Tentokrát moc nepřemejšlíme o tom, jetli bránu přeskočit a Lena je na druhý straně dřív, než mi to stihlo dojít. Příroda si stezku bere zpět a já se nejvíc bojím toho, v jakym stavu budou visutý mosty. Na pár místech sesuvy poslali kusy stezky do moře. Chvíli jsme se schovávali před loděma, ale pak jsme potkali další 2 turisty. Vyměnili jsme informace, zjistili, že je vše v pohodě a že před koncem musíme slézt po laně, protože tam není most a do třetí vesnice se dostaneme po pláži. Na pláž jsme došli v pohodě. Protože bylo šílený vedro a už jsme fakt potřebovali sprchu, všechno oblečení šlo dolu a už jsme plavali. Pro mě to bylo první plavání v teplým moři v životě. Voda byla dost slaná a mokrá, ale jinak to bylo přesně, co jsem potřeboval. Dali jsme opalovačku, jídlo a další koupání, než jsme se vydali do další vesnice. Nejdřív jsme vlezli do špatnýho průlezu, kterej vedl někomu na zahradu. Pak jsme vylezli 400 schodů, který nás vynesly konečně do Corniglia. Tahle vesnička byla nejmenší, s nejužšíma cestičkama a dost kopcovitá. Koupili jsme chleba a pokračovali dál, dokud jsme nenašli místo na spaní pod olivovníkama.
DAY 16 – CINQUE TERRE HIKE #3
Včera jsme mysleli, že předposlední vesnice Vernazza je na vrchu dalšího kopce, ale dneska jsme byli příjemně potěšeni zjištěním, že naše dnešní cesta nebyla tak těžká. Vernazza je pro mě jedna z nejhezčích. Koupili jsme si vánočku a snědli jí (pro změnu) s dalším nádherným výhledem na přístav. Začínám mít zase hlad, tak se rozhoduju, že si dáme oběd v poslední vesnici Monterosso al Mare. Musíme přejít další kopec, abysme se tam dostali. Dlouhý pláže můžeš vidět už z dálky a já se těším, jak si zaplavem, protože už jsem zase zpocenej z nekonečnejch schodů a vedra. Co z dálky vidět nejde je to, jak moc turistická ta vesnice je. Je to šílenost a oba říkáme, že to k ostatním vesnicím prostě nesedí. Celý místo tak přejmenováváme na Quattro Terre(4 vesnice). Oběd jsem si tu nekoupil (dáme si ho v La Spezia), jenom rychlá bruschetta a studená koupačka. Je na čase se dostat zpátky. Docela jsem se bál, jak drahej bude lístek na vlak, když je to tu tak turistický, ale nakonec jsem se bál zbytečně. Cena do La Spezia je v pohodě i pro čecháčka. Hledáme nějaký potraviny, abysme měli co jíst na další dny (+ mam fakt hlad) a je to skoro nemožný, protože jsou všude jenom zapomněnky s pitím a hodně smutnou zeleninou. Nakonec jsme našli (Ale jídlo přesouváme až do auta.) a čekáme na autobus. Lena na zastávce trhá pomeranč ze stromu, který tu rostou všude. Lokálové na nás hned začínají pořvávat, že to trhat nemusíme, protože jsou jenom na okrasu a nedají se jíst, protože jsou trpký a hořký. Stejně je zkoušíme. Mají pravdu. Bus přijíždí a s jízdenkou je to stejný, jako v Benátkách. Nesnášim jezdit načerno a mam už fakt velkej, velkej hlad. Začínam brečet… Je toho na mě moc a už to nedávam. Už jsme ale zpátky v Porto Venere, takže stačí vylézt ten šílenej krpál a jsme zpátky v našem modrým domově. Je paráda se bejt zase doma.
DAY 17 – PŘESUN
Je načase se přesunout. Všechno zabalit, naposledy zamávat vojákům a taky se rozloučit s Muzzerone. Byl to nádhernej tábor. Ciao Před tím, než pojedeme dál si v přístavu poprvé pereme, pořádně uklízíme Gordieho a doplňujem vodu. Je problém najít otevřenou restauraci, ale i to se nám daří a tak můžem konečně vyrazit. Ještě stíháme rychlou sprchu, schovaní za Gordiem uprostřed sídliště a můžeme nastavit kurz na západ. Naše další zastávka je světově známý lezecký místo (pro změnu)Finale Ligure. Ale na to si budem muset počkat až do zítra.
DAY 18 – LIDI A ZASE ZPÁTKY DO PŘÍRODY
Cestou do Finale Ligure jsme navštívili město, kde se narodil Kryštof Kolumbus, Genova (Janov). Město je pěkný, ale na nás moc rušný a turistický. Zkoušíme Sicilský dobroty a musím říct, že jsou tak dobrý, že si je kupujeme pokaždý, co je někde v zahraničí vidíme. Finale Ligure se objevilo mnohem dříve, než jsem čekal. Jelikož nevíme, kde se utábořit, hledáme informace nad pizzou. Rocca di Perti je naše volba, protože je to (zase) mimo lidi a dá se tam (zase) lézt. Cestou na parkoviště jsme zhrozeni hromadou „Neparkovat“ cedulí, ale naštěstí naše místo vypadá v poho.
DAY 19 – ZÁCHRANNÁ MISE
Lezení na hlavní stěně Rocca di Perti bylo mnohem větší dobrodrůžo, než jsme čekali. Po rozlezení na jednoduchejch cestách, zkoušim jednu fakt těžkou. Zvládl jsem to jenom k třetímu borháku. Po pár pokusech jsem moc unavenej a Lena leze jednodušší cestu hned vedle s tím, že expresku, kterou jsem tam musel nechat, zachrání tak, že se k ní slaní. Lena zabojovala s nejdelší cestou, kterou kdy lezla a hlavně s nedostatkem expresek, kterej byl k tak dlouhý cestě potřeba. Jsem na ní fakt hrdej. Nakonec se povedlo a samozřejmě hned začalo pršet. Tak jsme vše zabalili a uvařili si pěknou večeři.
DAY 20 – PRŮZKUM
Lena dneska odpočívá a já si jako dnešní dobrodrůžo vybírám průzkum dalších lezeckých oblastí, co jsou v okolí. Hlavně mám v merku Montesordo a jeskyně, který se v okolí nachází. Jedna je tak velká, že jsem neměl koule jí jenom s telefonem prozkoumat.
