Zábava pokračuje a napětí se zvyšuje. Láska, krizička, výbuch a nečekanej zvrat začíná právě teď.
DEN 28 – O CHLUP(U)
Práce dorazila. Sice nevím kam, ale k nám to nebude. Aspoň se zase všichni scházíme na partičce Sabotéra. Timhle tempem budu mít za chvíli ošoupaný obrázky. Zas sme se smáli, až sme si pobrečeli. Probrali jsme všechny naše problémy z práce (a že jich je…. viz tento denníček) a o půlnoci práce došla i k nám. Dali jsme si pohodovou 12tku až na to, že se mi chtělo srát. Neskutečně si vychutnávám sprchu a stále sleduju ten zaseknutej chlup za silikonem, kterej tam je od prvního dne, co tu jsem.
DEN 29 – TOKÁNÍ NA PRACOVIŠTI
Celkem v pohodičce si štráduju na večeřosnídani a Martin nikde. Nebyl si ještě ani vyzvednout pláštěnku. (Maruš v prádelně ví, že chodíme pořád spolu, tak rovnou vytahuje obě pláštěnky.) Jdu mu teda ťuknout na pokoj, ale nevim, jaký má číslo. Klepu na 303 (Pravý dveře jsou 302…. Těsně vedle.) a nic. Jdu teda do práce a říkam si, že je to chudák, jestli zaspal. Je to poprvé, co se to stalo. Na poslední chvíli se přiřítil a šel si ještě koupit colu, na kterou měl absťák už od příjezdu. Prej nezaspal, ale chtěl spát co nejdýl. Tak sem si oddechl.
Po práci jsem dneska nějakej smutnej. Nevolnost z práce tomu moc nepomáhá a to, že se 12 hodin hrabu v tý části hlavy, ve který se opravdu hrabat nechci, tomu nepomáhá už vůbec. Hlava si se mnou pořád hraje a tak jsem nasadil taktiku, že jsem makal na 200% tak, abych nemyslel pokud možno na nic. Tím jsem vzal práci své kolegyni Aleně, která by se za normálních okolností ukousala nudou, ale jelikož zvládla 12 hodin tokat se šéfem, tak je to očividně + i pro ní. Díky tomu mi to dost uteklo. Dneska se mi taky krásně kakalo a můžu jít spinkat.
DEN 30 – BUM
Ahoj, já jsem Lukáš a jsem melancholik. Všechno i to, co sem píšu dusim v sobě a když se mi to nepovede vyventilovat, tak bouchnu. Dneska jsem bouchnul v práci. Snad nebude velkej průser.
DEN 31 – #STÝSKO
Za chvíli budu mít odpracovanej měsíc! Zajímavý je, jak tu každej měří čas jinak. Martin koukdá na kalendář v mobilu a těší se, až bude moct „otočit list“. Další to bere podle toho, jak se chodí prát a já, jak se mi hojí škrábance, už si zase stříhám nehty? a podle toho, jak všem rostou vousy. (Jo i Báře lel.) Ve skutečnosti se mi všechno slejvá v jeden nekonečnej den. Sem rád, že si tohle píšu, jinak si už teď nepamatuju 3/4 věcí. V Česku prej po ránu mrzne. Tady ne, ale fakt se moc těšim na snowba.
DEN 32 – DNESKA 16TKA. POHODA.
Dneska 16tka. Pohoda.
DEN 33 – DALŠÍ 16TKA
Další 16tka. To už není taková pohodička.
DEN 34 – LETÍME DOMŮ?
16tka. Proč ne. Posledních 5 hodin vykládáme s Martinem loď s Halibutem. Nejdřív vyhazujeme černýho pasažéra. (Malej, milej ptáček, co si ťapkal všude po po lodi, jak kapitán.) Pak lezeme do podpalubní kóje, kde jsou jenom ryby a led. Vyhrabáváme je na síť, kterou dává jeřáb rovnou do fabriky. Hážeme si tam s rybičkama, (ne nožema) který musíme tahat i ve třech. Taková ryba stojí třeba 1500$, takže pohodička. Ke konci mam už fakt dost, ale dost dobře jsme pokecali s pánama loďákama.
Po směně přišla největší sranda. Zavolali si nás všechny Evropany a řekli, že nám ještě neprodloužily víza. Takže zítra můžeme makat max do půlnoci a pak budeme čekat 4 dny na odvolání. Když se do tý doby nic nestane, tak letíme dom. Hlavně, že nás všechny od začátku ujišťovali, že už to máme na 100% prodloužený. Tady fakt nemůžeš věřit ani sám sobě.
DEN 35 – ZOMBIE
Ráno je fakt krušný. Sem utahanej a trvá mi 4 hodiny, než sem se probral. Před půlnocí se odpíchávam a sleduju, jak sou všichni smutný/nasraný. Já sem víc nasranej, protože nesnášim lži a oni nám budou takhle lhát až do totálně poslední chvíle. Sem fakt utahanej. DOBROU.