Tím, že jsme milovníci hor, tak jsme zmapovali Alpy už téměř křížem-krážem. Psali jsme své postřehy z Německa, Rakouska, Švýcarska a dnes si přidáme Francii. Do budoucna nám tedy chybí už jen Lichtenštejnsko a Slovinsko – tím bychom mohli Evropské Alpy uzavřít, tak do budoucna se vidíme na vrcholcích.
Na začátku roku jsem si slíbil, že budu více času věnovat cestování, poznávání nových věcí a přijímat nové výzvy. Takovej ten standardní dream 21. stolení snad každýho trochu open mind člověka. Když mi kluci řekli, že vloni byli s partičkou Youngtours v Alpe d´Huez a že to byla neskutečná týdenní párty na svahu i mimo něj, slovo dalo slovo a najednou byl konec Ledna a my vyráželi na 16-ti hodinovou štreku busem. Po pár flaškách ginu a vodky a je ti tak nějak jedno, že trčíš v buse X hodin.
První den ráno nás čekalo vyžehlený počasí, azuro až do odpoledne. Byli jsme tak nadržený, že jsme stáli první na laně a čekali až otevřou turnikety. Přece se nebudeme plácat jen tak v půlce hory, když můžeme hnedka na vrchol, na ten nejdelší sjezd. Logicky, hnedka z první :-). Nahoře na vrcholku nás čekají ty panoramata kvůli kterým jsme sem přijeli. Zasněžené vrcholky třítisícovek, kam se podíváš. Sjíždíme tou nejdelší možnou cestou až k nástupní stanici z 3330 do 1860. Další ráno chápeme, že první cesta hned na vrchol nebyla úplně nejlepší nápad.
Během následujících dní probíhalo standardní ježdění, kdy jsme kvůli né-optimálním sněhovým podmínkám nadávali na kamínky na sjezdovkách a dojebaný skluznice. Jeden den nám od rána pršelo a předpověď na celý den nebyla o nic moc lepší. Tak jsme usoudili, že se vydáme na obhlídku horského města, pošleme dopisy a dopřejeme si nějaké dobré jídlo. Nakonec jsme zabloudili do krásný restaurace Au Dahu Grille, kde jsme si dopřáli šneky a další luxusní kulinářský zážitky. Jo, Francouzi umí oblbnout chuťové buňky! Po tomhle super jídle jsme šli vyzkoušet slacklinu, kterou měla s sebou naše homie Verunka. Byl by to super trénink na soustředění a schopnosti koordinovat svoje tělo……kdybychom u toho nevypili zase nějaký ten litřík Beefeatera. Ale co, my se pobavili a o to nám v první řadě tenhle týden šlo.
Poslední den se z deště stal sníh a nakydalo nám pár CM novýho. Trochu jsem trhnul partu, protože jsem prostě potřeboval projet jednu z prvních lajn až z vrcholku, na který se klukům moc nechtělo. No nic i když mě se chtělo dát si horu celou, tak mi to nevyšlo a dostal jsme se max do 2800, kde jsem se připojil za lokála, který bral první lajnu mezi skaliska. Ze začátku super freeride. Fresh pow a téměr nikde nikdo. Ale čím níž jsem klesal k cílovce, tím míň bylo sněhu. I když to vypadalo jako nedotknutá peřinka, byl to ve skutečnosti jen poprašek 20cm na skalách. Kdy moje milovaná Capita dostala řádně za uši a prorval jsem jí až na jádro. Ale i tak ten poprašek stál za to.
Při odjezdu zdatně kydalo. A sotva jsme překročili hranice CZ, tak Francie hlásila 40cm na nástupní stanici. Hold jsme se sekli o jeden, dva dny. Ale co vyprášíme kožichy příště. Takhle jsme si užili týdenní nekončící mejdan v nejlepším středisku Evropy (i když, o tomhle ocenění bych mohl vést dlouhé opilecké debaty).
Byla to jízda, díky Youngtours za to, že nám tohle umožnili.
See you next year.
