Aljašský Náhodníček # FINÁLE

nahledak-CZFINALE

Je to skoro rok, je čas to zakončit, ale nemáš se čeho bát. Končíme ve velkym! Tohle je finále.

DEN 50 – VÝHRA!

se probudil do mayhemu. (Pro maminku chaosu) Úplně jsem na to zapomněl. Je nějaká slavnostní večeře, lidi mají volno a skoro všichni se na ní chovají, jak kreténi. Fronta je dlouhá, každej druhej předbíhá. Proto jsem si udělal čaj, naložil si zmrzku a zaujal „mam v piči“ pozici na konci fronty. Můj medium stejk (Kterej všichni kolem mě jí rukama.) byl spálenej a krab, kterýho jsem jedl poprvý v životě, skoro bez chuti. Krevety to zachránily a po takový době se cola nedá odmítnout viď. Následoval Bingo večer, kterej změnil koloběh nudy na mlácení hlavou o zeď. ALE! Vyhrál jsem triko. To je moje úplně první výhra v něčem, kde jde čistě o štěstí, vůbec! Dokonce se mi i líbí. Na večeři se mě zeptal velkej šéf, jestli chci do práce. KURVA JO!

5 hodin jsem lepil samolepky na krabice. Důvod? Surimi v krabicích mělo nejlepší kvalitu, ale nikdo teď za to nechtěl platit, tak to společnost prodala, jako zboží horší kvality, což je levnější, ale lepší, než aby to zestárlo v mrazáku. „Tady strhni původní samolepku a nalep tam tuhle.“ říká šéfík, co má na starosti sklad. „Povinně nesmíš spěchat.“ dodává, načež mu odpovídám „To s tim spěcháním bude velkej problém.“ Oba se zamějem, šéfík mi pouští rádio a ochází. Přichází před 15ti minutovou pauzou a říká „Přijď za 45 minut. Jdi kam chceš, třeba do pokoje, jenom ať tě nevidí „Velký Oko“. Navíc pracuješ moc rychle.“ (Už tak sem dělal jednu paletu 40 minut.) Smějeme se tomu. Je s nim fakt sranda. Po „práci“ skoro dočítám knížku. Sabotér po bingu byl taky zajímavej, ale fakt už chci na snowba. I šéfík říkal, že je to tu, jak v jailu. (Pro maminku: Ve vězení.) Dobrou.


DEN 51 – #LUKYŠTĚSTÍ NA MAX

Přijeli krabi. Poslední vlaštovka vydělávání peněz, přesčasů a i když víme, že je to tak na 10 dnů, stejně je to něco, k čemu se upíráme a důvod, proč jsme ještě neodjeli. Kdo bude zpracovávat kraby? No samozřejmě, že zaměstnanci z Pollocku, kteří si za sezónu vydělali zatím nejvíc. Jsou to lidi, co už mají peníze, sou unavený, pracovat nechtěj a myšlenkama jsou už doma. Proto je narvou na kraby a Evropani můžou hrát sabotéra, protože ty si sem určitě vydělat nepřijeli. Nasranej sem šel za předákem, co to má jako znamenat, že tam prostě chci makat a klidně budu vykládat loď, což je práce, kterou nikdo nechce dělat. „To ti slíbit nemůžu, ale dneska přijede loď, tak si klidně ještě někoho přiveď a domluvíme se.“ Martin už dávno spí a i když ho budim nerad, Tak se mnou jde rád. Vedoucí ale o ničem neví. „Můžeme vzít jenom jednoho.“ A koho si vyberou? Martina. #Lukyštěstí funguje na plný obrátky a ty si Luky hledej práci dál. Nakonec narážím na předáka, jakože WTF? (Pro maminku: Co to kurva?) A ten mi nakonec dohodí 5 hodin skládání „origami“ papírovejch beden na kraby. Nejhorší na tom je, že zejtra pro nás práce už zase nebude. A uplně nejhorší je to, jak nám tu pořád každej lže. Takže sem tady zahodil další měsíc života, kterej mi už nikdo nevrátí. Pecka. Jestli něco nejvíc moc nesnášim, tak to jsou lži, takže sem Sick of it all. (Pro maminku: Ze všeho znechucenej. Je to i název oblíbený kapely.) Doslechl jsem se, že možná za tejden všechny Evropany pošlou dom. Byl bych za to rád, ale moc tomu nevěřim. Cestou domů jsem aspoň potkal lišky, který přišlo skoro ke mně a pak poskakovaly po skalách, jak kamzíci. Aspoň nějaká terapie tady. Chci na snowba!


DEN 52 – NIC

Nepracoval jsem, nežil jsem, nestojí za zmínku. Aspoň ti teda popíšu, jak vypadá taková vykládka krabů. Loď převáží kraby v obřích kójích s mořskou vodou, která se v přístavu vypustí. Díky tomu se krabi začnou dusit, pobíhat a hledat cestu zpátky do vody. V tom momentu se otevře poklop a ty tam za nima musíš skočit. Jeřáb ti podá síť, do který se krabi hážou (Nejdřív z prostředka, aby síť zbytečně karby nemačkala a postupně se pokračuje do rohů, dokud kóje není prázdná.) a nasype je do poklopu ve zdi továrny, kde se krab zpracuje. Zpracovávali jsme jednoho z největších druhů. Krab Kamčatský je pomalej, ale když si nedáš pokoj, dokáže ti zlomit prst. Práce to ale byla v pohodě. Po tom, co se dostaneš na dno, továrna většinou nestíhá, takže se často stávalo, že sme na sítě museli čekat. Aspoň sme mohli pokecat s rybářema, který nám občas dali nějaký sladkosti, nebo limonádu.


DEN 53 – VIDĚL JSEM

Dostal sem se na loď!!!! A podlě mě tak po měsíci jsem pracoval 12 hodin. Bylo to super a sranda. Každýho minimálně štípl 1 krab, natáčeli nás do pořadu „Deadliest Catch Alaska“ a hlavně, HLAVNĚ! Začal padat SNÍÍÍÍÍÍH!!!! Ani mi to nepřišlo, ale fakt mrzlo, což jsem poznal cestou do postele podle zmrzlejch kaluží, ale hlavně sněžilo. ♥ Megašťastnost mě popadla a chci na snowba! Viděl jsem tuleně, jak loví a racci mu to žerou z podhuby. Viděl jsem racka, co vzlítl jenom proto, aby se vysral a zase přistál. Cestou do postele sem zase viděl lištičky ♥ a hlavně sem viděl, že snězilo!


DEN 54 – MŇAMKA

si mě šéf vybrečel, že nutně musim bejt na svojí starý pozici, takže nemůžu na kraby, ale musím ho zastupovat na třídění filet. Takže sem dělal jeho práci + mojí práci a ještě jsem zaučoval novýho týpka, co měl bejt náš dozor, ale nevěděl, která bije. Tohle probíhalo nádherných 16 hodin. Mňamka.


DEN 55 – LOĎÁCI

Asi posledních 14 pracovních dnů. Paráda! Teď už si to musí utíkat. Celej den jsem s Martinem na krabech a je to fakt paráda. Navíc s většinou loďáků se dá perfektně pokecat, protože to potřebujou, mají hodně zkušeností, příběhů, svobodu v srdci a mnoho dalšího. Na to jsem přišel už v Londýně a tady si to jenom potvrzuju. Kydá tu fakt dost a vulkán by se už dal pořádně vyprášit. Prkno, kde jsi? Jirka shání nový prkno, takže se nebavíme o ničem jinym. Po směně jsem šel dát pláštěnku na vyprání a až pak nám řekli, že máme přesčas, takže sem musel shánět novou. 5 hodin sem pak strkal Surimi do krabic, takže další 16tka. Na 4 hodiny dobrou.


DEN 56 – BUDU SLAVNEJ

Přišla další bouře. Okolní hory, který byly nádherně zasněžený, bičuje neskutečnej vítr a hlavně děšť, kterej bere všechnu vodu, co na svahu zůstala a žene jí zpátky do oceánu. To všechno je jenom okrajový, protože mam co dělat, abych neusnul na další 16tce. Točí nás do dalšího dokumentu. Juchů, budem slavný.


DEN 57 – NECHUŤ

Díky bouři vykládáme posledních pár lodí, ale o to to bylo lepší a po 12 hodinách budeme čekat, jaká loď se sem dostane jako první. Dnešek byl všelijakej. Jirka s Ráďou měli přesčas a povedlo se mi s nima bejt na jedný lodi, tak jsme dobře pokecali a byla pohodička. Potom jsme se schovávali, než se přehodí linka z krabů na tresky, takže nuda, usínání a završila to nasranost a nechuť při třídění filet, kdy si šéf navymejšlel šíleně moc novejch píčovin o kterejch nikdo nic nevěděl, takže sem to všechno vysvětloval furt dokola a srát na to. Jdu si zaslouženě odpočinout a už tam budem?


DEN 58 – VO HOVNĚ

Ten, kdo říká, že orgazmus je nejlepší pocit na světě, se nikdy pořádně nevysral. A já se dneska vysral tak za 10 orgazmů. Heč. Myslel jsem, že to snad cestou z práce na můj oblíbenej záchod nestihnu, ale stihnul jsem a fakt to stálo za to! No i když nevím, jestli můžu říct „z práce“. Nejdřív jsme hodinu a půl čekali, než přijede loď, pak jsme hoďku pracovali a byla přestávka. Po přestávce jsme pracovali tak, že jsme naházeli jednu síť (cca 5 minut) a 25 minut jsme čekali na další. Oběd a po něm přišla další směna, ale zrovna jsme měli takovou kóji, že půlka házela a půlka koukala. Když jsme loď dodělali, tak zbejvaly 2 malý lodě do konce, který sme rychle vyházeli a do konce směny se prospali schovaný v rohu továrny. Šéf nás vyfotil a zfotošopoval nás, že spíme na krabech. Fakt sranda.


DEN 59 – SHUTDOWN

Co ti budu povídat. Další bouře, další bezloďový období. Po tom, co se všechno krásně rozjelo a já se radoval, že si ještě něco vydělám, zase stojíme a čas se vleče. Další Bingo. Už mě to neba, ale chvílema je to sranda. Ráďa vyhrál triko, balí to a jde spát. #LUKYŠTĚSTÍ zase šlape, protože mi výhra utekla o jediný číslo, který padlo hned jako další. Nic si z toho ale nedělám a jdu zabíjet čas jinak.


DEN 60 – PREJ FOUKÁ

Přišlo prodloužení víz! Po 25ti dnech to máme v ruce. Největší úlet je, že naše národnost je Československá. Po tolika letech, opravdu? Vítej v Americe. Zbytek dne zabíjíme koukáním na hororový Halloween maraton v telce. Jsem zvědavej, co za maškarádu si za 3 dny připraví. Zkusil sem jít do kostela na filmovou noc, ale ta se dneska kvůli počasí nekoná. (Prej trochu fouká.) Aspoň jsem viděl vydry a tuleně, jak si jako jediný zvířata chillujou (Pro Maminku: Lebedí) na vlnách. Přesně kvůli tomu vrátili pár Somálců zpátky z jejich cesty domů. Tak sem zvědavej, jak dopadli Srbové, co odjížděli už včera. Já už počasí kvůli práci neřeším, jenom se chci dostat v pohodě do Česka a hurá za dalším dobrodrůžem.


DEN 61 – VLHKÁ SMĚNA

V klídku si odhážuju 12 hodin na krabech a během mé služby se nic zajímavého nestalo, kromě toho, že se Ukrajinka fotila s krabama, jak posedlá a když přijela slavná loď s kameramanama, tak si málem utrhala rodidla. Poprvé u vykládání pršelo, ale i tak to byla pohodička.


DEN 62 – KONEC SE BLÍŽÍ

Už jedu domů? Stýsko a snb čeká. Dostáváme info, že nás čekají poslední 4 lodě s krabama a pak už nic. Jsem dost zvědavej, co tu budem přes tejden dělat. Chtěli nás už dneska vypakovat z práce o 2 hodiny dřív, ale šéf nás schoval v růžku stylem „Jděte na pauzu a pak budete 2 hoďky spát… No vy víte kde.“ Tak sme ho teda poslechli, ale z toho věčnýho sezení v růžku/u sabotéra/u televize budu mít brzo prosezeniny. Večer (vlastně ráno) zjišťuju, že všichni z pokoje mě opouštějí a jedou zpátky do Afriky…ehm New Yorku. Takže budu mít pokoj sám pro sebe. Juchů. Budu moc svítit, dělat bordel, koukat z okna, topit a i ty další věci, jako třeba zpívat, jak a kdy budu chtít. ♥ Paráda! Tak to jdu na oslavu zaspat. lel


DEN 63 – VYCHCANOST

Utekl rychle, protože jsme si dali krásnou krabí 12tku. Kde jsme absolvovali 6ti hodinovou přednášku od Glena, ktorý iba mluví, mluví, mluví a nemaká, tak sme ho furt popošťuchovali, ať maká a on, že ho bolí srdce a další podobný výmluvy. Nakonec ho to nasralo, tak si domluvil práci na palubě, kde jenom přendaval síťe lodního jeřábu na přístavní jeřáb. Jenomže docela foukalo a poprchávalo, takže byl pěkně rychle promrzlej a začal na mě vychcaně poukazovat, že se vyměníme. Jenom jsem frknul, že mě bolí srdce a házel sem kraby dál.


DEN 64 – PREJ

máme volníčko, abysme se náhodou nepředřeli. Stahuju si další knížku a čtu jí celej den. Na večeřosnídani řešíme, jestli odjet 5.11, nebo 6.11, protože prej máme na výběr. PREJ. Volíme dřívější let a jdu spát.


DEN 65 – NEKONEKONEČNO

Cože? Všichni na Pollock? Kdyť se už nemá lovit a ta část rybárny má bejt už zavřená. Přesně proto přijelo najednou 6 lodí a jelikož je ¾ zaměstnanců pryč z ostrova bohem, internetem, telefone, rozumem a vším odstatním zapomenutém, nahnali tam úplně všechny, co mohli. A tak začala moje nejdelší směna v životě. Jak to na lodi utíká, tak se to na Pollocku vleče. Dostal jsem pozici, co jsem tu dělal úplně poprvé. Touto dobou jí totálně nenávidím. (Martin dělá, že mu to nejde a schvílně to kazí, aby mohl jenom dávat košíky zleva doprava.) Po 6ti hodinách jsem tak vyndanej, že mi přijde, že pracuju už 16 hodin. Nakonec po 12ti nekonečnech dostáváme info, že máme přesčas, ale na karabech. SAVE (Pro Maminku: Záchrana) Martin se raduje, že bude dělat něco jinýho a proto dělá to samý, jenom košíky váží o 5 kg víc. lel. Já jenom otáčím formy na Surimi a taky se raduju za změnu.


DEN 666 – HELL

Nic zajímavýho, protože volno? Už ani nehrajeme Sabotéra, ale od zítra to nabírá otáčky, tak se na to připrav.


DEN 67 – FINÁLE

Přijeli krabi. Yess. Glen odjel. Yess. Místo něj nastupuje týpek „Moja“ se kterym je strašná prdel. Líbá kraby a hrozně žere seriál, kterej se zrovna natáčí na lodi, kterou vykládáme. (Saga) Proto při první příležitosti si dělá selfie se všema loďákama, co potká a opouští nás. Místo něj máme jiný týpky, takže pohoda. O pauzičce na nás mává týpek a říká „Pojď se kouknout, ste na obrazovce. Už letíte.“ „Já vim, 5.11. Máme to domluvený. „ „Ne, letíte o den dřív.“ Fakt? Tak ještě, že sme měli na výběr. Sranda je v tom, že 4.11. je dneska. MY DNESKA KONČÍME! Směna končí v 06:30 a náš odjezd je naplánován na 08:00. Nemam zabaleno nic, tak jsem zvědavej, jak se stihnu najíst, vysprchovat, zabalit, uklidit pokoj, odnést všechno k jídelně, vrátit propůjčené věci, odhlásit se a čekat do 15:00 na vrtulník. Počkeej, vrtulník? Vrtulník! Yess! Nepojedu na lodi! Já to věděl už od příjezdu, že prostě na lodi nepojedu.

Dodělávám směnu a i když jsou ostatní nervózní, že je zase všechno jinak, tak já jsem za to fakt rád. Loučím se se svejma 5 let novejma, oblíbenejma mikinama . Všechny kalhoty musí taky do koše. RIP Tally Weijl. A proto za cestovní oblečení volím triko, slabou mikinu, (která to jako jediná přežila) šortky, spodky na snowba a běžecký boty. Slušný kombo. Čekáme těch xxx nekonečnejch hodin, dokud nenastane poslední rozloučení, jídlo a papírování. V momentě, kdy se blížíme k heliportu jsou pro mě 3 hodiny ráno, takže na mě už padá únava. První odlítá Bára, Martin a Jiří. Vítr je tak silnej, že nemůžu dejchat a tak se bojím, jestli mi nebude blbě. Na druhou stranu je lepší blejt 10 minut v helikoptéře, než 10 hodin na lodi, viď? Navíc v helině sem ještě neblil. Typka si nás odškrtává ze seznamu a říká nám, že jsme další na řadě. Nakonec letí jenom Ráďa a já čekám 10 minut na další. Je to tady, srdce buší, vítr mi šlehá do tváře, tak po vzoru akčních filmů skláním hlavu, držím klobou a jdu na to. Divnej vzlet a prolítnutí v oblouku nad celou továrnou, jak ve zpomalenym záběru, mi dává mojí oblíbenou dávku adrenalinu. Je to jiný, je to skvělý a hlavně se každým metrem cejtim svobodnější a svobodnější. Mraky jsou nízko, tak letíme podél skalisk okolních ostrovů, dokud nepřistáváme na blízkém letišti. Nastupuju do malýho letadla a koukám, že všechny místa jsou už obsazený. Neříkej mi, že budu muset zase čekat. „Pokračuj dopředu, poletíš se mnou.“ Říká týpek, co se za mnou objevil. Pilot. Nemůžu tomu uvěřit. Martin naznačuje, že si to se mnou vymění. „Co když se ti udělá špatně?“ „I v autobusu se říká, že je lepší sedět vepředu“. Sleduju triliardu čudlíků a budíků, co jsou všude kolem. Pan Šofér mačká čudlík za čudlíkem v rychlosti, za kterou by se nemusel stydět ani profi hráč PC her. Přes čumák letadla nejde skoro vidět ven, tak kouknu do boku a vidim, že křídlo je ohořelý. Mezitím už letíme a v největší zatáčce kouknu na druhou stranu a pilot má obě ruce v klíně. Tenhle let bude fakt sranda. Po 10ti minutách v klídečku přistáváme. Paráda.

Poprvý v helině, poprvý v kokpitu. Skvělou náladu mi kazí jenom informace, že kvůli počasí letíme až další den. Vezou nás na ubikace a na mě zbylo místo v kufru. Tou dobou jsem už přes 24 hodin nespal. Procházím pokoje a koukam po volnym místě a hlavně po Martinovy, kterýho jsem někde potratil. Nikde ho nevidim, tak padnu do první volný postele, kterou vidim a okamžitě odpadam. (Chodba byla dokola a Martin mě ve stejnou chvíli taky hledal, ale pokaždý jsme se minuli. lel)

V 7:30 nás vezou zpátky na letiště, kde zjišťujeme, že letíme v 18:45. Pffff, Nekonečnost! Let do Anchorage probíhal v poho, až na to, že byl nekonečnej a chce se mi čůrat. Na letišti je tak 10 čísel sněhu. ♥ Vystupuju ve svém stylovém oblečení a za mnou jde Martin v šortkách a mikině. Afričani za náma nepřestávají kroutit hlavama a říkají, že je tu strašně moc sněhu. Odpovídám jim, že tohle ještě nic není, kord na Alasce. Jen ať kydá! Dneska spíme na letišti. Zabírám krásnej růžek, kde nikoho nebudeme rušit. Čistíme zuby, záchod a jdem spát. „Sorry, já to tady musim zavřít.“ Stěhujeme se do VIP leťišťohotelu. Krásný místo s výhledem, kobercem, topením, zásuvkou, wifi a muzikou. Co víc si přát?


DEN 68 – SVOBODA

SVOBODA! Odteď je už vše jen na nás a taky si to užíváme. Penzion, plavání, konečně normální jídlo, nákupy, tetování, rušení bankovního účtu, prozkoumávání města, další noc na letišti a cesta do Československa. To všechno se stalo, jako lusknutím prstu a stejně takhle rychle tenhle příběh končí. *lusk*

PS: Dík a čau? Neee, příběh z Alasky možná končí, ale ty už se teď můžeš těšit na moje zážitky ze stopování po Islandu a hlavně další várku #Lukyštěstí. STAY AWESOME & live YOUR life.


Napsat komentář