Tak co, seš napnutej, jestli nám prodloužili víza? A co tady děláme, když máme volno? Tak klikej a hurá do toho.
DEN 36 – VÝLET
Všichni Evropani nesmí do práce a tak se rozdělujeme na 2 skupinky. Češi a Bulhaři jdou na výlet a zbytek (Srbové, Ukrajinci….) jde hrát basket do kostela. Výlet byl fakt megaparáda a megaparádně (konečně) sem si vyčistil hlavu, že jsem ani nemyslel na to, díky čemu na ten výlet můžeme jít. Zvládli jsme 2 vrcholky a pro Gerganu to byl uplně první výlet v horách, takže fakt zážitek. Výhled na moře a okolní ostrovy, na který sme koukali z mechovýho gauče byl fakt mroží. Bulhaři nafotili triliardu selfíček a mohli jsme se přesunout na večerní partičku Sabotéra, která za to taky stála. Jsem zvědav, co nám zítřek nadělí.
DEN 37 – ROZHODNUTÍ O VÍZECH
Pohodičkový den po neprospané noci začal snídaní, dalším marným pokusem o spánek, dalším jídlem a cestou do kostela. Tam jsme si zahráli pinčes a kluci vyklepli Srby ve fotbalu. Následovalo zjištění, že nám prodloužili víza, načež Ráďa řekl, že není rád a Jirka s Bárou, že je to napíču, protože chtěli jet dom. (Měli jsme totiž možnost jet dom na náklady firmy, v případě, že sme nechtěli čekat na výsledek pokusu a prodloužení.) Nevim, proč neletěli, když o tom mluvili už od začátku, protože tu není práce. Já to tu už doklepu. Poté následovala mrzutá partička Sabotéra a večeře, po který zabíjim čas, abych zítra zvládl noční pracovní nasazení. Taky se mi, po měsíci, konečně povedlo aktivovat platební kartu a firemní účet. Lel
DEN 38 – BOUŘE SE BLÍŽÍ
Hmmm zase si stříhám nehty = dlaší časový úsek. Dneska se nic extra nestalo kromě toho, že přichází bouře. Proto….
DEN 39 – MAKAČKA
makáme 16 hodin, aby se vše co nejrychleji sdělalo a
DEN 40 – ČÍZKEJK
jsem mohl strávit brouzdáním se povenku, hraním sabotéra a jezením čízkejku, na kterej mam strašnou chuť už tejden. DÍKY MÍŠO! PS: Už jsem dočetl knížku a to tu budu ještě měsíc. Co tu budu o volném čase dělat?
DEN 41 – KDE JSTE, KDO?
Jsem vstal dřív a rozhodl se najít ostatní. Šel jsem do kostela, ale protože dost foukalo a poprchávalo, nikde nikdo. Dál mě kroky vedly do obchodu. Taky bez úspěchu. Je super si uvědomit, jak lehký je někoho najít s telefonem a internetem. Šel jsem tedy koupit známky na poštu (Doufám, že pohledy dorazily.) a šel jsem pokračovat ve spánku. Nakonec se na nás usmálo štěstí a a i když bylo málo práce, odmakali jsme 12tku.
DEN 42 – SABOTÉR PROFESIONÁL
Jen aby toho štěstí nebylo náhodou moc, hned na snídani poktávám Jiřího, Báru a Ráďu, kteří se smíchem říkají, že dneska fakt práce nebude. Proto jdu pro sabotéra, kterýho s obměnou lidí hraju do 2 do rána a že bylo srandy! Je to jasný, až nebudu moct jezdit na snowbu, budu hrát závodně Sabotéra.
DEN 43 – FAKT UŽ CHCI NA SNOWBA
z počátku vypadal, jako další volný den, což je na kakanec, protože už fakt nevím, co v tomto ráji dělat. Ukazuje se to i na dnešní návštěvě kostela, kdy jsem se zlepšil z 1 koše/den na 3 koše/den. Stejně v basketu asi nebudu po tatínkovi. Nakonec si mě našel šéf Brian těsně po tom, co šel Martin spát a zeptal se, jestli chceme pracovat. KURVAJO! Jdu pro Martina a krásných 9 hodin mejeme bedničky. PS: Fakt už chci na snowba.