Aljašský Náhodníček #5

nahledak-CZ5

Pátej díl nám otevírá okénko do ročních období na Akutanu. Jak vypadá takovej zimní spánek a když na Lukáška přijde jaro, se dočteš teď. Jo a taky bude teplo, jako v létě.

DEN 22/23 – ZIMNÍ SPÁNEK

Díky větříčku nemohly lodě vyrazit na moře a všechny se stáhly do přístavu, což pro nás znamená, že není práce. Chvíli čistíme blbosti a pak nás všechny vyhazujou. Říkám si, že půjdu spát hned a až vstanu, pudu zkusit výlet, nebo kostel. Všichni jsme se sešli u jednoho stolu, chvíli hráli Sabotéra , což mě faaaaakt ba a v jednu ráno jsme to zabalili. Ve 2 jsem usnul a ve 4 večer mě budík budí, že mam jít do práce. COŽE? Opravdu jsem spal 14 hodin? Sice jsem se budil a záli se mi zase šílenosti, ale 14 hodin? To je fakt úlet. Celej den prej bylo hezký počasí, tak mě to mrzí, ale co, očividně to tělo potřebovalo….

V práci nás po 4ti hodinách vyhazujou. Martin říká, co je to za blbost a další 3 lidi chtěj taky víc hodin. Šéf teda říká, že má 2 místa v mrazáku. „Bude tam zima a docela dřina.“ Koukne na Martina a ten to bere. Pak se ptá po jednom dalších lidí a najednou nikdo nechce jít. Já to samozřejmě beru, tak fasujeme mundury a jdeme na to. Martin dostal do ruky fix a píše na palety čísla podle toho, co mu říká nadřízenej. Takže v mrazáku nebyl ani minutu a opravdu to nebyla dřina. Já jdu do mrazáku seškrabávat námrazu ze země. Je to skoro jako shapování a konečně chládek, (-18°C) takže jsem zase šťastnej. K sobě dostávám 2 Afričany, (čti diváky) který tu zimu fakt nedávaj a chodí se furt „ohřívat“. Když už koukaj, jak pracuju, tak nadávaj, že pracuju moc rychle. Lel. Doklepali jsme 12tku, pecka. Dávam si horkou sprchu, která je spolu s písničkama moje nejoblíbenější a nejsvobodnější část dne a fakt si to užívam. Byla to paráda.


DEN 24 – KAM SEM SE TO ZASE DOSTAL

Musim říct, že mi tu přestává chutnat a mam nějak rozházenej žaludek. Zase. Tak snad se to zas brzo srovná. V práci nás zase chtěj po 6ti hodinách vyhodit. Tak říkám Martinovi, že se budem převlíkat pomalu, ať se odpíchneme později ať máme odmakanou celou hodinu. „OK“ Začínáme se převlíkat. V tu chvíli příbíhá šéf a říká „Už ste se odpíchli?“ „NE“ „Tak poďte.“ A zašil nás na pozicích, co jsem fakt nechápal. Postavil mě k pásu uplně navíc a říká “ Vybírej ty velký sem do košíku.“ a utekl. Já si říkam CO? Všechny filety jsou uplně stejný. Navíc sem zrovna jde mnohem větší šéf, tak pár náhodnejch vyberu, srovnam je do košíku, abych jakože dělal, že vim, co dělam a že dělam. Přijde k našemu košíku, koukne dovnitř a všechny moje vyháže zpátky na pás, zakroutí hlavou a zase odejde.

Kurva. Co tu mam dělat? Začínam panikařit. Kouknu na typku, co je vedle mě a ta kontroluje defekty + dělá mojí práci. Nejhorší je, že mi žádný nepřijdou větší. Vezmu si jednu filetu, co vyhodila kolegyně, do ruky a přeměřuju to s těma, co jedou na páse a vybíram „podle vzoru“. Typka po chvíli koukne do košíku, půlku vyháže zpátky na pás a říká „ty prasklý filety ne.“ Tak se omlouvam a vysvětluju, že mě tam týpek šoupnul a řekl mi jenom velký ven. „Jo velký, ale jenom ty pěkný.“ Typka naproti mi ukazuje jednu vzorovou. OK dík za pomoc. Pořád vim velký kulový. Hezký ještě poznam, ale všechny jsou stejně velký. Mam tak nahovno pocit, že si říkam, kam sem se to zase dostal. Typka vybírá filetu za filetou a já nevim, jestli mi nějaký nechává, nebo bere všechny, co má? Tak nevim, jestli všechno, co vyberu bude vlastně špatně, nebo jestli nic neudělam bude chyba. AAAAAAAAAAAAA!!!!! Zkoušim vybírat aspoň ty hezký ať teda jenom nestojim. Typka to radši nekontroluje a já jsem aspoň po 3 hodinách vysvobozenej u další podobně šílený pozice. PO 12ti hodinách šéf říká, že přijely první lodě po bouři a že mam přesčas. Jdu se najíst a už v klídku na normální pozici, kde dodělávam 16 hodin. Hmmm a to mě chtěli po 6ti hodinách vykopnout kekeci.


DEN 25 – CO POMÁHÁ NA NESNÁZE?

Krásné 4 hodinky spánku se podepisujou ještě víc na mym žaludku a dost se divim, že sem zvládnul vydržet v práci 12 hodin, když 3/4 fabriky vyrazili, po 3 hodinách, domů. Přišla mi kreditka a další blbosti. Hážu to do skříně a nezájem tady mi je to stejně k ničemu. Jsem zvědavej, kolik mam teda odmakanejch hodin. To ale budu řešit jindy, protože jsem docela utáhlej. Potkávam Ráďu a Jirku, že je do práce ani nepustili, tak kecáme na večeřosnídani a zase se smějeme, až brečíme. Česká vlastnost, že i z nejhorších věcí si dokážeme udělat srandu tu je fakt výhodou a mě se to líbí. Užívám si sprchu a s písní v uších usínám. Do I wanna know?


DEN 26 – PŘIŠLO NA MĚ JARO

Co bych ti tak pověděl kromě toho, že jsem byl v práci a jeden týpek šel hned ze začátku spát a další nedorazil na směnu vůbec, takže jsem byl sám na práci pro tři? V jednu chvíli jsem jel takový bomby, že jsem řval nahlas kurvaaaaa a když ten nával přešel, tak sem se musel začít smát. Asi to, že na mě přišlo jaro. Pro většinu lidí to znamená, že se chtějí pářit. Pro mě to znamená, že slezl sníh, takže to oplakávám a prostě CHCI NA SNOWBA!!!!!!!!!


DEN 27 – VÝLET DO SOMÁLSKA

Už to vypadalo, že sem napíšu, že se nic nestalo, ale ke konci směny ke mě přišel týpek ze Somálska a říká „Koukni na toho vietnamce, on je teplej.“ Trochu mě to zaskočilo „A co jako? Je na tom snad něco špatně?“ „To teda jo. U nás se to nesmí. Třeba můj táta všechny teplouše zabíjí.“ Tak to mě teda fakt vytočilo. Věděl jsem, že nemá cenu s nim o tom diskutovat, ale prostě jsem musel. Tohle fakt nesnášim. Hlavně žije v Americe přes 5 let, předtim byl pár let v Itálii a furt by zabíjel gay lidi…. Je to fakt smutný. Nakonec mi vyjmenoval všechny gay lidi z fabriky, tak jsem mu řekl, ať se vrátí do Somálska, když ho to tak moc sere a bylo. Sem z toho smutnej i teď večer, tak to jdu zaspat.


Napsat komentář